Přežij hladové hry aneb Hunger Games v praxi

V pátek 3. 5. 2013 jsme se s Domčou a Ťapkou vydali za velkou výzvou do Trutnova. I přes výluku jsme se dostali na místo včas, odevzdali registraci a tím jsme definitivně potvrdili účast ve hře Hunger Games. Že nevíte, co to jsou Hunger Games? Hunger Games jsou v překladu Hladové hry. Pokud si nedokážete představit, jak Hladové hry asi tak můžou probíhat, doporučuji Vám, abyste si přečetli stejnojmenou triologii od Suzzane Collins (popřípadě zhlédli její zfilmovanou verzi). Pokud tím nechcete ztrácet čas, můžete si v dalších dvou odstavcích přečíst průběh hry. Pokud Vás ale nezajímá ani to, přeskočte další dva odstavce ;).

Celé hry oficiálně začaly sedmou hodinou večerní. Všichni hráči se sešli před hájenkou, která byla základnou všeho dění. Zde nám bylo zopakováno, co vše zahrnuje povinná výbava (oblečení, ve kterém jsme, mapa, 5 životů, mobil, deníček a tužka) a znovu jsme si poslechli pravidla hry. Po objasnění jsme dostali balíček papírových kapesníčků a já jakýsi balíček, který znamenal výhodu. Na poslední chvíli jsme si ještě mohli dojít pro pláštěnky, ale jinak jsme kromě věcí, které jsem vypsala, nemohli mít s sebou nic dalšího. Poté, co jsme byli všichni vybaveni, nám byly zavázány oči. Byli jsme odvedeni k rohu hojnosti (místo, kde byla připravena výbava jako batohy, jídlo, hrnce, spacáky..), kolem kterého nás rozestavěli do kruhu. Na první výstřel jsme měli zareagovat strhnutím šátku z očí. Měli jsme minutu na to, abychom se rozkoukali. Rozhlédla jsem se a zjistila jsem, že jsem nejvýš na kopci a že před rohem hojnosti musím přeskočit příkop. Znamenalo to, že mám tu nejhorší pozici, kterou vůbec někdo může mít. Přejížděla jsem očima po hráčích, ale nikde jsem neviděla Domču ani Ťapku.. Zazněl druhý výstřel. Většina se rozeběhla k rohu hojnosti, ti kolem mě šli rovnou po mojí výhodě. Vzala jsem nohy na ramena a utíkala jak jen to šlo, ale nohy se mi zabořovaly do hlíny…
Netrvalo dlouho a přišla jsem o můj první život, díky tomu jsem ale našla Domču . Během chvíle jsme se spojily ještě s dvouma klukama a pak jsme našli Ťapku. Během hry jsme našli dva zlaté padáčky, kde byly spacáky, karimatky a další potřebné věci. Neměli jsme moc jídla, takže jsme dokonce jedli volně rostoucí výtvory přírody. Byli jsme unavení, protože ani jeden z nás v noci nespal, všude totiž bylo mokro, a tak jsme měli všechny vrstvy oblečení mokré skrz na skrz. Klepali jsme se tak moc, až s námi vibrovala i zem :D. I přes to jsme ale statečně bojovali s dalšími skupinkami lidí. Narazili jsme ovšem na silnou skupinu o osmi lidech. Bylo to spojenectví lidí, z kterých šel strach už jen od pohledu, jelikož vypadali jako jednotka SS. Abychom je porazili, vytvořili jsme ještě větší spojenectví. Nakonec nás bylo 10. Jednou jsme je přepadli a po druhé jsme spolu bojovali, když do rohu hojnosti umístili jídlo. Bohužel jich nakonec bylo 12 a tak z toho byl opravdu velký, nelítostný boj..

Celá hra byla byla opravdu povedená a abychom ji nezkazili tím, že bychom dva týmy bojovaly pořád dokola proti sobě, rozhodli jsme se, že se rozpojíme. Skončili jsme tedy 3 – já, Domča a Ťapka, ale v malé skupině jsme bojovali ještě méně. Nakonec nás našli naši bývalí spojenci, že s nimi nechceme bojovat. Rozhodli jsme se, že cíleně vyvoláme nějaký konflikt, ale všichni před námi utíkali. Po tom všem jsme se tedy rozhodli, že nemá cenu další noc mrznout v lese, abychom ráno přišli nevyspalí a promrzlí, když se každý boji vyhýbá. Nakonec jsme se pozabíjeli navzájem a vrátili jsme se na základnu.
V podstatě jsme se vzdali, ale nikdo z nás toho nelituje. Pro ty, kteří už skončili, byl připraven bohatý program a jídlo – bylo nám názorně ukázáno, jak zabít a zpracovat rybu a králíka k jídlu. Byla to zajímavá podívaná, nic pro slabé žaludky (jako je ten můj :X), ale výsledek (upečené a grilované maso) byl vynikající :). Kromě masíčka jsme dostali ještě vydatnou večeři o dvou chodech – polévku a těstoviny s výbornou omáčkou. Kdo tedy hladověl, skončil s plným břichem v posteli.
Celý víkend byl povedený, i když jsme si jako hráči hru sami zkazili tím, že se všichni začali spojovat. Vše vykompenzovalo dobré jídlo a kolektiv, který jsme poznali. I když jsme nevyhráli, odnášíme si nové zkušenosti a znalosti (a placku na kroj! :)) a těšíme se na další ročník Hunger Games Trutnov.