Rádkyně na ŽIRAFĚ!

Dne 31. ledna  2014 se dvě členky našeho střediska: já (Boule) a Kaneček vydaly na netradiční rádcovský kurz zvaný Krkonošská Žirafa. Na Žirafě jsme byly už minulý rok a tento rok nás pozvali, abychom jely jako rádcové. Na tuto nabídku se nedalo říct ne.

Kolem druhé hodiny jsme dorazili do skautského domečku v Hostinném, společně s třemi dalšími rádci. Hned, co jsme si odložili věci, vrhli jsme se do vyrábění jmenovek.  Potom si nás svolal hlavní šéf této akce Dingo a vysvětlil nám, jak bude probíhat první úvodní hra.

Kolem šesté hodiny večerní přijeli všichni účastníci a hned jsme se vrhli na hru. Když jsme došli do cíle, neboli do skautského domečku, našli jsme si svůj pokoj a ubytovali se.

Ještě ten večer jsme dostali různé pokyny, jak to vše bude probíhat. Dověděli jsme se, že zítra nás čeká náročná výprava, a proto jsme se rozhodli si to trošku naplánovat.

Probudili nás brzo ráno, museli jsme si rychle zabalit a odejít na vlak, který jede do Vrchlabí. Celý nás výlet měl jeden cíl, vrchol Přední Žalý. Když jsme dosáhli cíle, mohli jsme jít na rozhlednu, kde nebyl nejlepší výhled kvůli mlze. Poté se rádcové odebrali na určité místo a dělali simulanty zranění. Poté co nás členové našli, museli nás odnést asi půl kilometru zpět a nebylo to zrovna lehké. Odpoledním vlakem jsme se vrátili zase zpět do Hostinného.

Odpoledne a další dny nebyly tak náročné jako výlet na Žalý. Programem byly různá rádcovská témata, kinoautomat, program založený na skautském slibu a celkově na symbolickém rámci, kterým byla historie skautingu.

Předposlední den začal velmi překvapivě, rozcvičkou s názvem Hecovací hra. Úkolem bylo se vyhecovat se a úkol splnit, např. co nejvíc podojit krávu, co nejdál hodit vejce, sníst cvrčka. A to nebylo vše, večer na nás čekala závěrečná hra. Tato hra nebyla v podání nás-rádců, ale účastníků. Každý z nás si ji velmi užil a hlavním úkolem byla hlavně týmová práce. Poté jsme se všichni převlékli do společenského oblečení a začal program plný malinovky, kofoly, popcornu, brambůrek a zábavy.

Nastal poslední den, den loučení a hlavně nepříjemného uklízení. Když bylo vše uděláno, stačilo nahodit na záda krosnu a vzhůru na vlak, a pak domů.

Jsem ráda, že jsem na Žirafu jela jako rádce. A bylo pro skvělé vědět o programu o něco víc než účastníci, ale zase o něco míň než instruktoři.

A jestli budete moc, tak se příští rok určitě přihlaste a zažijete super zážitky a poznáte super partu lidí.