Po snídani (aneb pátrání po písničkách I.)

V první části našeho miniseriálu jsme se věnovali hymně 2. chlap. oddílu (a tím vlastně i dřívější hlavní písni celého sboru), která předloni oslavila 100 let od své kompozice. Jenže mezitím bylo nově zjištěno, že ještě na přelomu let 1921-1922 existovala sborová hymna starší, dnes absolutně neznámá: „Junáci, směle jen k cíli“.

V tomto 2. dílu si odskočíme úplně někam jinam – podíváme se, jak se vlastně po turnovských skautských písničkách pátrá. Bude to trošku delší výlet, ale na skutečných příkladech si ukážeme, jaká to je někdy dřina a jak to jindy závisí na mimořádných náhodách…

<>

Ale než začneme, tak připomeňme nápad z loňské předtáborové střediskové rady, který by se navíc ve výsledku mohl projevit velmi kreativně, v soutěžním podání a třeba ve varietním pojetí. Napadla nás tato myšlenka: u jedné z několika málo známých Horáčkových skautských písní (s názvem „Po snídani“) by jednotlivé táborové běhy či oddíly svým vlastním textem doplnily chybějící část (zbytek druhé a celou 3. sloku). Na to by naroubovaly libovolný známý dětský popěvek, autorské zhudebnění či nějaký profláklý šlágr… Obsah by měl reflektovat dění na letošních táborech. Oddíly si secvičí přednes a vhodný doprovod na různé libozvučné či kakofonické nástroje, aby pak odprezentovaly svoje dílko na některé z blízkých střediskových akcí. Mohlo by to být zpestření před každým oddílovým blokem např. na Výroční schůzi (v říjnu 2023) či na Mikulášské (pokud se vrátíme k dřívějšímu kabaretnímu schématu). Uvidíme, zda a nakolik se jim to povede…

<>

Nyní zpět k našemu tématu: pojďme se ponořit do historie turnovských skautských písniček, z nichž naprostá většina je dnes již neznámá. A přesto se dá občas něco nového vypátrat…

Na jaře roku 1926, po delší době – zčásti zapříčiněné přetrvávajícími interními personálními problémy v tehdejším sboru (dnes se užívá slovo „středisko“) – byl uspořádán tzv. Skautský večer: „(…) v jehož bohatém pořadu byla i tentokráte zřejmá snaha podat návštěvníkům pokud možno čísla obírající se skautským prostředím. A tu v prvé řadě nutno vzpomenouti opravdu otcovské péče o obohacení programu okr. zpravodajem p. A. Horáčkem, který svými líbivými a svižnými písněmi nejen že rozšířil turnovským junákům repertoir zpěvů k tábor. ohňům, ale návštěvníkům večera dal jimi nahlédnouti i do intimního života skautů na prázdninových táborech. Byla to kolonie v Libíči v r. 1920, kde tehdy zavítal ke skautům, aby v klínu lesa, v táboře nad zátočinou studené Mohelky prožil několik dní ve společnosti svých svěřenců a pozoroval jejich život. Zhudebněné vzpomínky na snídani, na táborový oheň a slib nováčků znamenitě zpestřily program večera a spolu s melodickými pochody „Do tábora“ a „Návrat z tábora“ byly velmi zdařilým výsekem bezstarostného života pod stany, na nějž mnoho skautů stále vzpomíná. Znovu po pěti letech pokusili se skauti i o divadlo. A s dobrým úspěchem. (…)“.

Uvedené skautské představení, mimo jiné zdárně snižující tíživý dluh u městské spořitelny za opravy a zvelebení maličké klubovny u kasáren, navštívila i turistická skupinka jednoho – později známého – oddílu z Prahy. Jak je uvedeno v jejich tehdejší kronice: „Viděl jsem jich dost, těch skautských představení, naše dvě, nebožky čtyřiatřicítky – také nebyly špatné – ale co jsem viděl tady za akademii, to snad už neuvidím a neuslyším do smrti.“. Ano, Jaroslav Foglar (řečený Jestřáb) osobně.

Již z dřívějších dob jsem přímo od Foglara věděl, že k Turnovu měl určitý vztah. Později jsem se shodou náhod dostal k uvedenému textu z jejich kroniky a skládačka se pomalu začala rodit; i když to samozřejmě trvalo mnoho a mnoho let.

Ačkoliv text v tehdejších Hlasech Pojizerských o tom detailněji nemluví, je možné, že naše soutěžní písnička „Po snídani“ se objevila na první veřejné besídce již v r. 1921 (ve vzpomínkovém pásmu na tábory předchozího léta). Opakování se mohlo uskutečnit po pěti letech, kdy v představení k oslavám 10 let trvání skautingu v Turnově byl předveden onen rej divadelních a hudebních čísel. Tuto zdařilou smršť navštívil i Jestřáb; a jen doplníme, že v létě téhož roku 1926 s námi tábořil na Mohelce. Tak se turnovské písničky dostaly do Prahy, zde se zpívaly – a s vědomím určité vážnosti a úcty se nesměly vynášet ven.

Až sem jsme si ukázali, kdy a jak se turnovské skautské písničky objevily a kam se posléze dostaly. To bylo štěstí, protože nakonec se po podobné cestě (ale obráceně) zase vydaly zpět do Turnova, kde už se na naprostou většinu našich původních skautských písní zapomnělo…

<>

Časem vyplynula další skutečnost – citujme zprávu z časopisu Skaut-Junák (r. 1935): „Sborový zpěv turnovských skautů do rozhlasu. Na programu přenosu z Turnova 21. t.m. jsou také 2 sborové zpěvy s doprovodem orchestru. První pochod >Tamboři< budou zpívati skautky a skauti, druhý pochod >Mladý život< oldskauti. Obě skladby napsal zpravodaj řed. A. Horáček z Turnova.“ 

Zkusil jsem po záznamu zapátrat. Nejdříve vysvitlo světýlko naděje, když mi z Rozhlasu dorazila odpověď, že by záznam z té doby mohl existovat (i když sbírky se systematicky začaly plnit až v 50. letech). Později však přišla další zpráva z rozhlasového archívu, že záznam z roku 1935 nemají a nahrávka písně „Tamboři“ je zde až z roku 1994. Píseň „Mladý život“ vůbec není v záznamech.

Po úmrtí A. Horáčka jeho hudební pozůstalost v průběhu následujících desetiletí jaksi zmizela. Při několika rozhovorech s Jiřinkou Šulcovou (letos 93letá vnučka Antonína Horáčka) si ona matně vzpomínala, že kdysi snad něco bývalo uchováno na chatě u Jičína, ale po úmrtí Ladislava Horáčka (jejího strýce a zároveň syna A. Horáčka) se listinné materiály ztratily. Nejvíce písní vč. textu a partitur je zachováno v jubilejním sešitku z r. 1970, který ve špatně čitelné kopii vydalo středisko Javor při příležitosti 50. výročí založení Junáka v Liberci. Jsou to písničky poplatné době svého vzniku – a jak sama říkala Horáčkova vnučka, některé se už nedaly zpívat ani v době svého sepsání.

Neznámo odkud mi v hlavě utkvěly dva názvy: „Hola hoj“ a „Pohádka máje“. Písnička „Hola hoj“ snad měla začínat „Hola hoj, hola hoj, junáku se rychle stroj, zelená košile – pravý skautů kroj…“. No, kde jsem to kdysi pradávno slyšel či viděl, to již fakt nevím… Před více než 20 lety jsem se na turnovské téma ptal Jindry Hojera (ano, ten…). Potom ta vzpomínka na setkání u Foglara kdysi v r. 1989, pak o několik let později jsem zachytil další zmínku z pera J. Zachariáše. Začal jsem více pátrat – měl jsem pocit, že právě po této cestě by se Horáčkovy písničky mohly někde objevit, neboť v semilském archívu ani turnovském muzeu k tématu v podstatě nic není.

<>

Před více než desítkou let a přes tehdejší vedoucí takové už jiné Dvojky jsem dostal tip na dva staré pány: J. Klepáč (Jenda) a V. Janík (Dan), ti by snad měli něco pamatovat. Jenda si vzpomněl jen na to, že kdysi existoval tajemstvím opředený a hájený oddílový zpěvník. Dan by si vzpomněl snad i na texty a melodii, ale vzhledem k věku to již začalo být marné. Takže až do loňského předjaří jsme věděli jen o těch turnovských skautských písničkách z pera A. Horáčka, které byly vydány tiskem v Liberci r. 1970.

V průběhu pátrání, přípravy i dlouhého psaní tohoto článku jsem přes foglarovský e-zin Bohoušek zkusil dohledat jednak Jáčka (J. Čvančara, mj. frontman kapely Taxmeni), tak se opět připomenul u Pedra (spisovatel J. Zachariáš). Jáček si vzpomněl na situace, jak u některých písniček, které na táborech zpívali, tu a tam Jestřáb, Dan, Jumbo či někdo jiný podotkl, že jejich původ je z Turnova; a doporučil mi Řešetláka (J. Bláha). Pedro si zase po deseti letech vzpomněl na 13. oddíl pražský, jehož zpěvník má jakýsi sběratel.

Tento 13. oddíl vodních skautů vznikl v roce 1936 z vlčácké smečky Dvojky. Jeho vůdcem byli též Car (O. Dubský) a Radko (R. Kadlec), dřívější dlouholetí Dvojkaři, a tak není divu, že do jejich zpěvníku zaznamenali i turnovské písně, které zpívávali od svých klukovských let. Řešetlák (další z celé řady odrodilců foglarovského oddílu) pak odkazuje na býv. člena Větříka (J. Šrédl), jehož táta Vítr byl od roku 1927 dalším ze zaznamenaných osobností. Větřík jen doplnil, že znal starý dvojkařský zpěvník, který byl původně zpěvníkem jeho otce. Ten ale zmizel při stěhování klubovny v roce 1975.

A nyní ta šťastná souhra náhod, jak už to v životě občas bývá… Znám jednoho pražského skautského nadšence, co potřeboval osvětlit detaily k nášivce našeho 33. OS. Při rozhovoru, jak se u něj nášivka objevila a o jiných zajímavých (a smutných) věcech okolo, jsme se v druhém kole dostali k tématu písniček – protože on byl tím zmiňovaným sběratelem – přičemž si vzpomněl, že v něm něco takového viděl a sešit je nyní ve skautském ústředním archívu. Později, při řešení jiných věcí, jsem zde tuto otázku nadnesl – a hle, zpěvník byl po čase vynesen na denní světlo…

Nejedná se o původní dvojkařský zpěvník, ale právě o ten zpěvník z 13. oddílu vodních skautů Praha. Totiž, po odchodu od Foglara si sebou vzali i oblíbené písničky a přepsali je do svého zpěvníku. Po odchodu pův. vedoucích se vedení ujímá H. Sedláček (Minda, zahynul v květnu 1945), z jehož pozůstalosti je zpěvník uložen. Každopádně naše skautské písničky zde nalezneme!

Tím se vlastně různé vzájemné odkazy a spletité propletence stávají jasnějšími a konečně se malými krůčky dostáváme k něčemu, co ještě někde existuje a kde skutečně dávné (a zapomenuté) turnovské písničky jsou.

Díky tomu jsme schopni zjistit jejich pořadí v přepisu a kdy se případně v oddílech ocitly. Např. u naší soutěžní písničky „Po snídani“ vidíme, že byla zapsána jako 93. v pořadí a ve 2. oddílu Praha byla známa v roce 1931 (Tamboři mají poř. číslo 21).

Když to vezmu kolem dokola, tak po dalších turnovských skautských písních pátrám takřka 15 let. V průběhu hledání, bohužel, jsem minul možná ten nejpovolanější zdroj – loni v dubnu ve věku 99 let zemřela další postava od Jestřába, J. Pavlásek (Song). Tuhle skautskou přezdívku získal přímo od Foglara za doby působení ve Dvojce, coby opatrovník oddílového zpěvníku. Škoda, kdybych o něm věděl, možná bychom zjistili ještě o trochu víc…

<>

A tak se uzavírá naše pátrání po starých turnovských skautských písničkách z pera A. Horáčka. Zjistili jsme, že po zkomponování se začaly zpívat a objevovat na veřejnosti ve 20. letech minulého století. Ty nejzdařilejší se časem dostaly do pražského oddílu Jaroslava Foglara, kde zůstaly zachovány. Mezitím se něco málo otisklo v libereckém jubilejním sešitku písní a v Turnově se zpívali v podstatě jen „Tamboři“.

Časem zmizely rukopisné poznámky a nejsou uložené ani v semilském archívu, natož v turnovském muzeu (kde můžeme nalézt jen odkaz na Horáčka, a to ve fondu Karla Kinského).

Z Pražské Dvojky se písničky dostaly ven do 13. oddílu vodních skautů Praha. Dvojkařský zpěvník se ztratil v 70. letech (ale na některé písničky se nezapomnělo, určitě ne na Tambory), Mindův zpěvník se různými cestami ocitl v soukromé sbírce a je zapůjčen do ústředního skautského archívu. V tomto zpěvníku nalezneme další dosud neznámé turnovské písničky, některé ovšem bez notového zápisu. Stávající sadu si tak můžeme rozšířit o několik nových písní. Spíše však jen pro zajímavost… Na druhou stranu, třeba se nám některé z nich podaří oprášit a vlijeme jim novou krev – například tím, že jim zkusíme dopsat chybějící aranžmá…

Toma (červen 2023)

PS: ono to s tím neznámým textem songu „Po snídani“ je už pár týdnů trochu jinak. Holt, věci se vyvíjejí… Ale aspoň můžeme porovnat, co naše oddíly napadne za nové sloky a jaký byl vlastně originál…

PPS: Takto vypadá snímek z divadla Sen o vílách z roku 1945, tentokrát ale v barvě