Vzpomínka na Miloše Zapletala

Ve čtvrtek 8. května zemřel Miloš Zapletal (Zet) z Liberce. Protože se jedná o významného
spisovatele, překladatele, pedagoga a skauta, o jeho úmrtí informovalo též ústředí Junáka.
Po obnovení rozjížděl vydávání časopisu Junák a následně se mj. stal hnací silou v prvních
skautských příručkách. Byl to pracovitý, slušný, nezávislý člověk…

Na jaře jsem se za M. Zapletalem chystal, ale Vl. Bělohradský (který oddíl TOM kdysi
převzal, když Miloš Zapletal dostal zákaz práce s mládeží) mě upozornil, že Zet už jen leží a
nevypadá to dobře. Takže jsem ho již nestihl a knížky mi zůstanou navěky nepodepsané, i
když se Zapletalem jsem si kdysi psal.

Zapletalův život a dílo jsou poměrně známými a mnohokrát byl přirovnán k pokračovateli Jar.
Foglara. Příběhy s táborovou tématikou (např. Stezka odvahy), náměty pro činnost (Výpravy
za dobrodružstvím aj.), nápady pro uměleckou tvořivost (Kouzelné brýle…), oblast her
(Špalíček her ad.) nás za socialismu zaváděly do jiných světů. Jeho Velká encyklopedie her
je nepřekonatelná; u ní matně vzpomínám, jak moc jsem ji chtěl, ale protože nebyla
dotištěna, nakonec jsem za dosavadní první tři díly – a to ještě z druhé ruky – dal 200 korun
československých.

V tehdejších časech nebyla k mání dětská dobrodružná literatura, která by nám žánrově byla
blízká. Občas se dala po známých vypůjčit nějaká starší foglarovka, kde se objevovaly
táborové a další napínavé události. V půjčených Vpředech se dala nalézt spousta tipů na
různorodou tvořivost. Jenže jiné věci se nedaly sehnat a bez protlačovaného ideového
pozadí se nic netisklo… Po starších knížkách Bratrstvo Bílého klíče a Tajemný hrad Svojanov
jsme se k ničemu novějšímu nemohli dostat. Vlaštovkami se staly okrajové a v podstatě
nedostupné komiksy (např. Ztracený kamarád ad.). Prvním zjevením byl Šupichův tajuplný
příběh Chodba končí ve tmě (1988). Pak se v nákladu 25 tis. výtisků objevila Soví jeskyně
(řekl bych počátkem roku 1989) s ilustracemi šípáckého Marko Čermáka! Následně jsme v
městské lidové knihovně pátrali více a našli „zašitou“ – dnes bych řekl, že úmyslně – Stezku
odvahy. U těchto dvou Zapletalových knížek zůstaneme, protože nám mohou být blízké.

Když jsme dorostli do věku z příběhu Soví jeskyně, hltali jsme celkem obyčejný děj o čundru,
který začal na Ještědu a skončil u Brtníků. Pokud jste někdo byl na táboře na Mohelce či
Zábrdce, tak víte o Čertově zdi – k ní do kempu mířili tři mušketýři ze strany 41. A kdo pojede
v létě na nové tábořiště do Křižan, tak odsud je příhoda s tím opruzeným zadkem (str. 66). Z
Jablonného si odskočili na Máchovo jezero (o vojenském prostoru přirozeně ani zmínka) a
dál pokračovali přes Sloup a Jetřichovice až do jejich cíle.

Cíl cesty byl jen hrubě naznačen a vzhledem k mapě s podklady z r. 1982 (byť v měřítku
1:50000) nás později čekalo jen hledání a hledání. Strohá mapka na předsádce knížky tomu
vůbec nepomohla. Měl jsem ale výhodu u babči nalezené knížky Skalní hrady v Českém
Švýcarsku (1977), takže nějaká orientace v prostoru u Brtnického hrádku tu byla. Soví jeskyni
jsme v létě roku ’90 objevili; samozřejmě s radostí, ale také s určitým zklamáním.
Dneska je to o něčem jiném, místo je zakreslené na mapách online a spolu s cestou trochu
ztratilo svoje tajemství.

Dřívější knížka Stezka odvahy (1982) je úplně z jiného soudku a trošku připomíná např.
foglarovku Devadesátka pokračuje. Příběh je sice staršího data (Náčelníkovi zde je přes 40
let), ale v osmdesátkách to bylo neuvěřitelné čtení – probíhá tam tábornický život a spí se v
týpí! Mně osobně fascinovala popisovaná smrtící jáma kdesi u Ořešníku… Blízké nám to
může být i tím, že děj se odehrává na hřebenech Jizerek a příběh začíná na nám známé
Farské louce.

Zapletal se zde často pohyboval. I 2. oddíl skautů měl tu čest jeho návštěvy – v roce 2000
stál tábor jičínských skautů uprostřed louky a náš menší tábůrek před koncem severního
cípu. Týpko jsme neměli ukázkově vypnuté, ale stejně se v něm u ohně pěkně sedělo. Na
chlebové svačiny jsme chodili vedle. A pokud si dobře vzpomínám, jednoho dne nám do
tábora ze směru od Raspenavy vstoupí bělovlasý čilý postarší pán s kletrem na zádech – jak
praví zápis v potáborovém pamětním sešitku pro sedmý den: „…tábor krátce navštívil
spisovatel Miloš Zapletal“.

Viktor „Toma“ Tomek