Tři jezy – 27. – 28. 9. 2012

To, že nenosíme modré kroje, ještě neznamená, že neumíme plavat, pádlovat nebo sjíždět šlajsnu. Proto jsme se my, členové roverského kmene a několik dalších, vydali ve čtvrtek 27. září do Prahy, abychom následujícího dne poměřili své vodácké zkušenosti v závodu s názvem 3 Jezy.

Začátek této akce byl trochu smutný, protože Ufon, který tuto akci dával dohromady, si nešťastně vyvrtl kotník, jež mu vzápětí natekl a závod pro něj tak skončil ještě dříve, než začal.

Po všech potřebných přípravách jako bylo vázání pramic na vozík a hledání různých věcí jsme se dvěma auty řízenými Kosákem a Luxorem vydali do Prahy.

Pozdní příjezd nás neodradil od krátké procházky po nábřeží, při níž jsme obdivovali krásné osvětlený Vyšehrad. Spát jsme museli rychle a vydatně, protože start se nemilosrdně přibližoval každým okamžikem.

Ráno nás probudila auta, tlukot pádel o zem a hluk sundávání pramic z vozíků přijíždějících závodníků. Po registraci obou našich posádek jsme si vyslechli výklad trati, ze kterého bylo nejdůležitější, že větší loď má zkrátka přednost před lodí menší.

Vzhledem k tomu, že naše posádka trénovala doma na Jizeře všeho všudy jednou, nebyl náš start nejhorší a svou pozici jsme si drželi až před Karlův most, kde jsme se posunuli o jednu příčku blíže k bedně.

První pocity – nejsme poslední! První jez – bez problému! Druhý jez – Karlovka, nejobtížnější ze všech tří – bez problému! Navíc, jak již bylo zmíněno, se nám podařilo předjet jednu posádku, kterou vracáky za propustí otočily o 180 stupňů a my na ně tak získali menší náskok.

Podplutí Karlova mostu bylo přikrášleno obvyklými davy turistů, které si nás fotily s podobnou kadencí jako pražské památky.

Poslední jez, nebo-li průplav, vedle jezu, je postaven s retardéry, které vytvářejí ve vodě jakési řádky. Jeden takový řádek, na který jsme neúmyslně najeli, málem způsobil naši zkázu, neboť naši, v tu chvíli těžko ovladatelnou, pramici nahnal přímo proti kamenné zdi. Avšak za nemalého přičinění všech členů posádky se nám podařilo vymanit se z této svízelné situace a naše krasojízda mohla pokračovat zdárně do cíle.

V cíli na každého čekal párek a teplý čaj. Po dojezdu naší druhé posádky s roztomilým názvem Krabíci jsme se šli k autu převléci do suchého a hurá na vyhlášení výsledků.

Roveři se umístili na 9. místě ze 13 posádek v kategorii a Krabíci byli také 9., ale z 23 posádek.

Myslím, že výsledky nejsou špatné, tím se s nimi však nehodlám smířit a pevně věřím, že příští rok ukážeme vodákům, zač je toho mezi námi suchozemci loket!