Naše rovy

Dušičkový čas nám připomíná, abychom nezapomínali na svoje zesnulé blízké a známé.
Hřbitovy a pietní místa se plní rodinami a příbuznými, všude plápolají svíčky,
podzimními večery nese se tesknota…

Také u skautek a skautů se vzpomínalo a vzpomíná na dávné členstvo a připomíná se podíl
jeho zásluh. Sice to z paměti na osoby napříč střediskem pomalu přerostlo v připomínku
oddílových členek a členů, ale tomu se nelze divit – v oddílech již mají první mrtvé z nadšené
generace třetího obnovení Junáka před 34 lety… Současníci také spíše pamatují osoby,
které s nimi pobývaly na táborech nebo za nimi přicházely na oddílové akce, než nejstarší
„zasloužilou gardu“.
Vždyť kdo dneska vzpomene na br. Farmáře, skautky Jelínkovy, Mohykána, Standu
Noska…. Přitom někteří ještě pamatujeme Robina, později hlavně Habáska, Dana, Jablíčka,
Bivoje, Manku, Jiřinku; z širšího okraje se nám vybavují Drholcovi, Bursovi, Slim a mnoho a
mnoho dalších…

O dušičkovou vzpomínku se tehdy starala některá děvčata z turnovských skautských oddílů.
Na hroby a vzpomínková místa skautky umístily smrkovou větvičku, jmelí, možná i drobná
kvítka. Krátká stuha trikolóry toto lehce svazovala a pod vším byl obrázek skautské lilie.
Chodilo se tak zhruba na 40 míst. K těm v kostelních kolumbáriích a na vzdálenější místa
pak zašli nejstarší pamětníci, např. Manka chodila do Pelešan.

Tradici měla zavést právě Manka (Marie Jeschkeová, roz. Lukešová) u svojí družiny
světlušek na počátku 90. let. Časem se akce nějak rozšířila, začala se kolem toho točit další
děvčata; někdy se s výzdobou zašlo i na Den sesterství.

K tomu byl vytvořen soupis hrobů. Ale jak holky dorůstaly, hodně se chodilo již „z tradice“ a
popaměti. Když pak první devadesátkové generace trochu upozadily skauting kvůli rodinám
a předaly vedení oddílů, začalo se povědomí o původních hrobových místech zčásti vytrácet.
Na chvíli se ztratila mapka i přehled, některá místa se opustila, a naopak se začala
navštěvovat jiná.

Před několika lety opět padla otázka na místa posledního odpočinku dávných pamětníků.
Sása a další se snažili rozpomenout, a tak se objevil druhý alternativní seznam. Lůca pak
objevila onen zapomenutý přehled, zařadil jsem ho do archívu a navázal na něj při
rozhovorech s Jiřinkou. Když jsem s ní před 2 lety procházel tento historický seznam, došli
jsme pomalu k názoru, že osoby zde uvedené jsou dnes spíše neznámé a jejich jméno už
nikomu nic neřekne. Kdo byl např. Max Laupy, Karel Sochor, Jindřich Brož, Táňa, Lilinka,
Ken…? V přehledu totiž byli uvedeni i souputníci a kamarádky tehdejších členů, aniž by se
někteří na sofistikovanější skautské činnosti více či méně podíleli. Je zajímavé, že zároveň
se opomenuly jiné, i třeba významnější osoby…

Příkladem je hrobové místo, na kterém stojí (představte si, na klidném a statickém hřbitově!)
pohyblivý kyvadlový mechanismus. Ten je připomínkou předválečného skauta, objevitele
jedné z klokočských jeskyní, pozdější pomocné síly u akademika Filipa (ano, u toho, kvůli
kterému se předaboval známý seriál Návštěvníci). Chcete-li si udělat vzpomínkovou
návštěvu mariánského hřbitova, můžete se pokusit dané místo nalézt (leží blízko hlavních
cest, spíše směrem k ul. Ve Struhách). Na tomto hřbitově také spočívá např. Antonín
Horáček (autor skautských písní), Ladislav Petrnoušek (Robin – divadelník a ved. 3. odd.),
Karel Sochor (Štika – střediskový činovník, motozávodník) a mnozí další…

Foto ukazuje děkovný dopis pozůstalé rodiny, který v reakci na kondolenci zasílali též
skautům. Zde se jedná o Maxe Laupyho, dnes – i k době úmrtí – absolutně neznámého
skauta. Jeho osoba má ale stále drobné propojení do současnosti: vzhledem k tomu, že se
kdysi dávno podílel na výzdobách žánrových skautských plesů, je s ním spojena (byť spíše
tematicky) dekorace domorodého štítu, který desetiletí bez zájmu visí v chodbičce dřevěné
klubovny.

Viktor „Toma“ Tomek

P. S.: víte o přesnějších reg. značkách dalších osob? – chodíte v oddílech na další místa? –
chcete něco doplnit? Dejte mi prosím vědět.